Antonín Pelc (1895 – 1967)
Narodil se 16. ledna 1895 v Lišanech u Rakovníka, zemřel 24. března 1967 v Praze. Český karikaturista, malíř a ilustrátor. V letech 1913 – 1918 vystudoval malbu na pražské akademii v ateliéru Vlaho Bukovace a Maxe Pirnera. Věnoval se volné malířské tvorbě a spontánní politické karikatuře, publikoval v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, Kulturní tvorba, Literární noviny. Na začátku války roku 1939 emigroval spolu s Adolfem Hoffmeisterem do Francie, přesto neunikl koncentračnímu táboru. Nakonec se přes Maroko a Martinik dostal do USA, kde pokračoval v ilustracích a karikaturách, například pro The New York Times. Cestoval po světě.
Po druhé světové válce se vrátil do Prahy a vstoupil do KSČ. Jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním kubismem.
V roce 1946 byl jmenován profesorem ilustrace na Uměleckoprůmyslové školy v Praze, roku 1955 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 1963 obdržel titul národní umělec, byl také laureátem státní ceny
(1951) a nositelem Řádu práce. V letech 1934 – 1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.
Ve volné malířské tvorbě vyšel z lyrického kubismu, a byl ovlivněn novou věcností. Tato jeho raná díla patří k nejvýše ceněným. Ve 20. letech se prosadil jako politický karikaturista.
Antonín Pelc – Zátiší s kyticí, olej na plátně, rozměr 60 x 44 cm, signováno vpravo dole, rok 1944, rámováno, kvalitní těžký nově zlacený rám, prodejní cena 25.000,-Kč
