Antonín Slavíček

(16. května 1870, Praha-Staré Město – 1. února 1910, Praha-Holešovice)
byl český impresionistický malíř. Jedná se o vrcholného představitele českého umění kolem roku 1900, který vyšel z odkazu náladového realismu, ale již roku 1898 začal tvořit obrazy barevnou skvrnou, chvatnou i rozechvělou, která vyvolává dojem pohybu a víření. Byl mistrem v zachycení světla a stínu.
Díla tvořil v Hostišově v oblasti zvané Česká Sibiř, kam jezdil za spisovatelem Janem Herbenem. V letech 1903-1905 pobýval v Kameničkách u Hlinska. Krajinu Vysočiny zatoužil poznat po přečtení románu Západ z roku 1899 od Karla Václava Raise (1859-1926). Snažil se o zachycení rázu a proměn tamní krajiny. Jeho více než sedmdesátka obrazů, které zde namaloval, se považuje za jeho vrcholnou tvorbu. Vzhledem k tomu, že jeho žena Bohumila vyrostla ve středočeském Štolmíři, vznikly některé jeho obrazy také zde. Jde např. o obraz Kostel ve Štolmíři, který zachycuje místní monumentální barokní kostel sv. Havla. Dnes je obraz uložen v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem. Na konci života (od roku 1905) maloval zákoutí Prahy, která se stala jeho novou inspirací a hlavním tématem jeho pláten.